Rozhovor s klinickou psycholožkou a psychoterapeutkou Leonou Rajdlovou Dyrehauge, která se psychoterapii věnuje již od roku 2004. V uplynulých letech začala v osobním a pracovním životě využívat jako jeden z nástrojů pro psychické zdraví i Wim Hofovu metodu.
Jak dlouho se věnuješ WHM a proč jsi s touto metodou začala?
Metodu dělám tři roky. Začala jsem proto, že jsem k „psychičnu“, které je hodně o sezení, hloubání, přemýšlení a imaginování, potřebovala přidat něco tělesnějšího a akčnějšího.
Jak metoda zapadla do tvojí práci s lidskou psychikou?
Myslím, že jsem jí integrovala hladce, protože například práce s dechem, je něco, co by měl ovládat každý psycholog. Více – méně všechny psychické potíže se projevují i skrze dech, takže je také možné skrze dech člověku pomáhat, nebo mu dávat instantní nástroj k tomu, aby se začal cítit líp. Takže práce s dechem se k psychologický práci hodí výborně. Otužování je takový bonbonek… Někteří klienti ho chtějí, jiní k tomu musí dozrát.
V čem přesně vidíš propojení WHM a psychického zdraví?
Ponory do ledu jsou výborný nástroj na kontakt se stresem. Člověk se naučí se stresem vyrovnat ve velmi praktickým modu, prostřednictvím ponoru do ledový vody. Když pak zjistí, že to zvládne, zaprvé se posílí jeho já a taky jeho sebevědomí, ale zároveň zjistí, že stejně tak jako zvládám ponor do ledové vody, mužů zvládat i jiný stres, nebo problémy a frustrace v běžném živote. Je to zkrátka dobrý nástroj k zvládání nepříjemných situací nebo nepříjemných emočních situací. A postupně se na tom dá budovat psychické zdraví.
Leonin první WHM kurz v dubnu 2019. První ponor v ledu…
Využíváš WHM v terapii?
Klientům metodu někdy nabízím. Vědí, že jsem instruktorka WHM. Pokud o to mají zájem, pracujeme s dechovými cvičeními, ale ne jenom s WHM dýcháním, ale s dýcháním komplexně a obecně. Učíme se, jak dýchat, jak vnímat tělo, jak být v kontaktu se sebou, jak to, jak dýchám, ovlivňuje to, jak se cítím. Když to jde dobře, tak zkusíme i WHM dýchání a když někdo chce, propojíme to i s otužováním a provedu ho ponorem do ledové vody. Já většinou s klienty chodím do přírody, aby se vykoupali ve Vltavě nebo ve Džbánu (Praha, Divoká Šárka, pozn. redakce). Učím je, jak to všechno integrovat do běžného života a jak to dělat samostatně, aby měli něco, kde mne jako terapeutku/psycholožku nepotřebují.
Který ze tří pilířů metody – dech, chlad nebo mindset – je dle tebe pro práci s psychikou nejdůležitější?
Je to pro každého trochu jiný. Někdo potřebuje pracovat hlavně na mindsetu – udělat třeba nějaké důležité rozhodnutí a pak si za tím jít, někdo potřebuje hodně pracovat s dechem… Většinou to ale není hned WHM dýchání, ale spíše vnímání dechu, vědomý dech, kontakt s dechem. Pro někoho je zase důležité jenom nesedět a nemluvit, ale taky mít nějakou akci. Takže pak je dobrý zakomponovat i ledový ponor.
„Když člověk vleze do ledové vody, je trochu v šoku, uvolní se mu hormony a taky serotonin, což je přesně to, co depresivní lidi potřebují.„
Jaké benefity má WHM na psychické zdraví člověka?
Pro psychické zdraví je důležité, aby člověk uměl dobře dýchat a byl si vědom toho, jak dýchá. Za další si myslím že otužování je hezká cesta do nitra, do toho, jak se soustředit na sebe, být sám se sebou, být v tichu, vnímat vlastní pocity, tělesné prožitky, nevyhýbat se kontaktu se sebou. Tomu se učí všichni, kteří se noří do ledové vody a tohle je podle mne obrovský benefit. Zároveň si zvednou sebevědomí a mají něco, co můžou využít vždy, když jim je zle, když jsou v krizi – můžou doma skočit pod studenou sprchu. Je to po ruce, zadarmo, instantní nástroj v rámci nepohody, frustrace a krize. Tohle je dle mě ohromný benefit…
V jakých případech by si WHM (ne)doporučovala lidem se psychickými potíži?
Když ke mně někdo na terapii přijde, postupně zjišťuji, jestli je pro daného člověka metoda vhodná nebo ne. Jestli bude přínosné dýchání a/nebo ponor do ledové vody. Musím říct, že častokrát je to spíš postupná práce. Čím nemocnější člověk je, tím víc času na přípravu ať už na ponor nebo na WHM dýchaní potřebuje. Nelze to uspěchat. Psychicky nemocným lidem třeba se schizofrenií nebo s hlubokou depresí bych nedoporučovala, aby šli na klasický workshop WHM a rovnou do toho skočili po hlavě. Myslím si, že je lepší se nejdřív postupně a pomalu připravovat.
Mnoho lidí vyhledává WHM protože vidí v metodě nástroj, který jim pomůže z depresivních stavu, s nimiž si dlouhodobě neumí poradit. Má zde metoda potenciál?
Kontakt s ledem i dechem má pro depresivní lidi naprosto skvělý přínos. Já to vnímám tak, že je dobré to kombinovat – aby člověk o problému i mluvil, ale aby se učil i správně dýchat. Třeba i hodně dlouho předtím, než začne dýchat dle WHM, musí začít pracovat na správné technice svého běžného dechu. WHM dýchání je totiž pro člověka, který neumí správně dýchat, hodně náročné. Co se týče kontaktu s chladem, pro depresivní lidí je skvělý. Za prvé se člověk posílí už jen tím, že se pro něco rozhodne a překoná se. Může pocítit hrdost a pýchu, že něco zvládnul. Je to ale taky něco, z čeho si může udělat pravidelný nástroj sebepéče. Pak je tady fyziologický aspekt – když člověk vleze do ledové vody, je trochu v šoku, uvolní se mu hormony a taky serotonin, což je přesně to, co depresivní lidi potřebují.
A co člověk s panickými záchvaty? Je pro něj WHM vhodná?
Tady bych k tomu přistupovala velmi opatrně. Na úvod je dobré začít spíše s povídáním a imaginováním a nevhupnout rovnou do ledu. Začala bych taky dýcháním. Člověk, který má zkušenost s panickými záchvaty, může totiž už tu narazit na problém – bojí se soustředit na dech, protože se mu spájí s hyperventilací a panickým záchvatem. Je na to třeba jít opatrně… Já takovéto pacienty vedu k tomu, aby začali mít svůj dech rádi. Aby zjistili, že si mohou dýchání přelaďovat, že oni jsou pány vlastního dechu a že mají nástroj na to, aby své dýchání měnili. Co se týče ledové vody, k ní bych přistoupila až poté, co bych konkrétního člověka dobře znala, aby to pro něj bylo bezpečné. Pokud bychom se ale bavili o úzkostných lidech bez panických záchvatů, platí to, co u depresí – při kontaktu s ledem a chladem se mohou opravdu posilnit a můžou z chladové terapie udělat pravidelný nástroj péče o sebe a postupně se díky tomu s úzkostí vypořádat.
„Pro psychické zdraví je důležité, aby člověk uměl dobře dýchat a byl si vědom toho, jak dýchá.“
Odporučila bys psychicky nemocným lidem nějakou další dechovou techniku, která by pro ně byla prospěšná?
Na úvod chci říct, že nejsem odborník na všechny dechové techniky. Co ale spájí téměř 100 % mých klientů je neschopnost dýchat správně, takže už základní nádech do břicha, je pro ně náročný. Takže já bych vždy začala právě tady – aby se naučili dýchat hezky do břicha, do hrudníku, aby začali rozlišovat, kam všude se nádech dostane, aby si během dýchání prohlíželi tělo a nebáli se toho. Aby se hráli s dechem… Je to pojítko k našemu tělu a díky dechu s ním mužeme být v kontaktu a lépe mu rozumět.
Jak by mohla vypadat běžná domácí psychohygiena za pomoci WHM?
Myslím, že to je hodně individuální a každý si to musí nastavit dle sebe. Někomu výborně zabírá, že si dá každé ráno studenou sprchu a nastartuje se do dne. Někdo zase chodí rád do přírody, vykoupat se do ledové vody, třeba obden. Napojí se tak na přírodu, na sebe… Co se týče dechu, někdo je hodně vědomý v průběhu celého dne a někdo zase jen jednorázově u WHM dýchání jednou denně nebo obden… Neřekla bych, že něco se nějak musí… Spíš bych podporovala každého, ať si najde tu svoji cestu.